Současná literatura, netradiční místa, známé tváře: taková je NOC LITERATURY, která na atraktivních či běžně nedostupných místech přibližuje široké veřejnosti ukázky z nové tvorby evropských spisovatelů v podání známých hereckých osobností. Unikátní propojení neobvyklého místa, osobité interpretace a literárního textu nabízí nevšední kulturní zážitek a příležitost seznámit se s myšlením současných evropských autorů. Noc literatury si vydobyla pevné místo v českém kulturním kalendáři a stala se jeho neodmyslitelnou součástí. /www.nocliteratury.cz/
Letos budeme v Příbrami číst z knih:
Wiesław Myśliwski: Ucho jehly
Překlad: Lenka Kuhar Daňhelová, Havran 2024
Prozaik, dramatik, scenárista a jeden z žijících polských klasiků Wiesław Myśliwski (* 1932) literárně debutoval v roce 1962. Lze jej bez nadsázky nazvat kronikářem 20. století: středobodem jeho prozaického světa je nejčastěji životní cesta konkrétního hrdiny, kterou zásadně ovlivňují dramatické středoevropské dějiny. Mezi jeho klíčová díla patří romány Na kameni kámen (1984, č. 1986), Traktát o louskání fazolí (2006, č. 2010) a Obzor (1996, č. 2000), oba poslední oceněné literární cenou Nike. Vedle nositelky Nobelovy ceny za literaturu Olgy Tokarczukové je jediným spisovatelem, kterému se podařilo tuto prestižní polskou literární cenu získat dvakrát.
Jaké to je potkat sám sebe mladého? Nebo poznat své starší já? A spojuje je vůbec něco? Ve vyprávění se protínají dvě perspektivy: životní cesta mladého hrdiny a pohled člověka, který už ví, kam se jeho osud bude ubírat. Ve hře různých časových rovin se ocitají vedle sebe události vzdálené od sebe mnoho let. Jejich srovnání mění vyznění toho, co se stalo a jejich vnímání. Největší prohra se může stát nejdůležitější zkušeností. A plány ohledně vlastní budoucnosti korigují „velké dějiny“, na které nemáme vliv. Ve svém zatím posledním románu se autor vrací do rodné Sandoměře – název románu odkazuje k úzkému otvoru ve tvaru ucha jehly, brance v obranných zdech města, kde se dva lidé, když chtějí projít najednou, musí přitisknout k sobě.
Chris de Stoop: Kniha Daniel
Překlad: Veronika ter Harmsel Havlíková, Argo 2025
Vlámský novinář a spisovatel Chris de Stoop (*1958) na univerzitě v Lovani vystudoval germanistiku a mediální vědy a poté přes 30 let pracoval jako investigativní reportér. Je autorem 14 knih z oblasti beletrie, literatury faktu i děl na pomezí těchto žánrů. Veřejnosti se stal známým díky svému ročnímu tajnému rozkrývání mezinárodní sítě obchodníků s bílým masem. Výsledek svého pátrání vydal ve svém knižním debutu pod názvem Ze zijn zo lief, meneer (Jsou tak sladké, pane, 1992). Kniha v několika zemích včetně rodné Belgie podnítila vyšetřování obchodování s lidmi a vytvoření nových právních předpisů.
V odlehlém koutě země na belgicko-francouzském pomezí shoří statek a na spáleništi je nalezena mrtvola čtyřiaosmdesátiletého sedláka. V následujících týdnech se stáhne smyčka kolem party mladíků – starý Daniel totiž neuhořel, ale byl brutálně ubit. Viníci jsou zatčeni a Danielův synovec Chris souhlasí se zastupováním rodiny u soudu. Je přesvědčený, že je třeba vrátit mu důstojnost, o kterou svou násilnou smrtí přišel. Vydává se nejen k soudu, ale v prostoru i čase po strýcových stopách. Ve snaze porozumět tomu, kde se v mladých lidech vzala tak neslýchaná krutost, se vydává i do jejich životů, do příběhů obyvatel chudé oblasti sužované nezaměstnaností a drogami.
Johanna Sebauerová: Mizíme
Překlad: Michaela Škultéty, Prostor 2025
Johanna Sebauerová (* 1988) vyrostla v rakouské pohraniční oblasti Burgenland. Na vídeňské univerzitě vystudovala politologii a později studovala žurnalistiku v Dánsku, Chile a Hamburku, kam se roku 2013 přestěhovala. O deset let později vydala román Nincshof (česky Mizíme) o stejnojmenné fiktivní vesnici v Burgenlandu, jejíž název je odvozen od maďarského slova „nincs“, což znamená „nic“.
Nincshof, malá vesnice na rakousko-maďarském pomezí, by měla být zapomenuta. Takový je plán tří mužů, kteří chtějí utéct realitě hektické moderní doby. Když o nich nikdo nebude vědět, mohou žít po svém a v klidu. O pomoc se svým plánem se rozhodnou požádat Ernu Rohdieblovou, starou dámu, která má svobodu v krvi. Erna za svůj dlouhý život málokdy slyšela bláznivější nápad, ale nakonec ji přemůže zvědavost. Večer co večer ji trojice mužů navštěvuje a nad sendviči se slaninou a fíkovou pálenkou společně spřádají plány. Odstraňují cedule s názvy ulic, ruší místní akce, odhánějí otravné cykloturisty. Zdá se, že všechno jde jako po másle. Dokud se ovšem v Nincshofu nečekaně neobjeví narušitelé z města…
Joachim B. Schmidt: Kalmann a spící hora
Překlad: Marta Eich, Prostor 2024
Novinář a spisovatel Joachim B. Schmidt (* 1981) vyrostl jako syn farmáře ve švýcarském kantonu Graubünden. Během cest po Islandu se do této země natolik zamiloval, že se v roce 2007 natrvalo usadil v Reykjavíku, založil zde rodinu a přijal islandské občanství. Je autorem několika románů a povídek, vede cestovatelský blog a pracuje jako turistický průvodce po Islandu. Děj svých knih často zasazuje do drsné islandské krajiny a nešetří v nich napětím ani černým humorem. Nejinak je tomu v jeho román Kalmann (2020, č. 2023) i v jeho pokračování Kalmann a spící hora (2023).
Kalmann má potíže. Nebo by se to tak alespoň mohlo zdát, proč jinak by seděl v centrále FBI ve Washingtonu. Ve skutečnosti chtěl jen navštívit svého amerického otce. Ten ho však nechá na holičkách, a než se Kalmann naděje, sedí opět v letadle mířícím zpátky na zmrzlý a sněhem pokrytý Island. Ale ani na dalekém severu ho nečeká žádný klid a pohoda. Byla spáchána vražda, stopy vedou až do Ameriky a netýkají se ničeho menšího (a příznačnějšího) než studené války. A kdo má tento výbušný případ vyřešit? Nikdo jiný než Kalmann, svérázný, a tak trochu šibnutý samozvaný šerif z vesničky na nejsevernějším cípu ostrova.
