Před 140 lety – dne 18. října roku 1881 se v Plzeňské ulici v Příbrami narodil v rodině středoškolského profesora Antonín Ludvík Vyskočil.
Po roce se rodina přestěhovala do Zahradnické ulice, kde si v domě, který patřil městskému radnímu Kafkovi, pronajala byt ve druhém patře. Ze zasklené pavlače byl pěkný pohled na Svatou Horu a z oken pokojů Vyskočilových se dala přehlédnout takřka celá Příbram směrem k Březovým Horám, Zdaboři a Červené. V prvním patře bydleli rodiny Krulišů a Schwarzů. V přízemí měli obchody koželuh Schwarz, klempíř Nedvěd a krejčí Vodrážka. 10. července 1887 vypukl v noci v sousední Potoční ulici požár a celou ji srovnal se zemí. Na místě starých, přízemních domků potom vyrostly nové poschoďové budovy. Když později vyhořelo i sousední pekařství v domě U Kášů, byl na jeho místě postaven krásný, nový tříposchoďový dům (dnes banka Moneta), který podle Vyskočilových vzpomínek, zcela zakryl krásný výhled na Příbram…
Do obecné školy chodil malý Vyskočil se svým mladším bratrem Oskarem na příbramské náměstí (vedle hostince U Zlatého soudku). Po škole nastoupil na reálné gymnázium, kde roku 1900 úspěšně odmaturoval. Poté udělal přijímací zkoušky na vysokou školu a začal studovat práva v Praze. V té době už začal publikovat pod pseudonymem Quido Maria. Na studiích v Praze vydržel pouhý rok a vrátil se zpět do rodné Příbrami, aby zde nastoupil na báňskou horní akademii.
Tajemný svět podzemí, plný démonů, skřítků permoníků a havířské práce ho očaroval. Již od mládí naslouchal vypravování starého rodinného přítele, tambora Kmínka, havíře z Mariánského dolu. Později se jej snažil zachytit ve svých románech, povídkách a básních. Chodil také často do hospod mezi staré havíře a naslouchal jim, neboť pamětníci prastarých legend, dědících se z pokolení na pokolení vymírali, a bylo nutné zaznamenat jejich vyprávění. S příchodem techniky do dolů totiž pomalu a nenávratně mizela ona romantická a tichá zákoutí starých šachet a důlních chodeb. Ve svých dílech též nabádal své následovníky, aby se chopili pera a zapisovali stré havířské pověsti.
Quido Maria Vyskočil zachytil nejlépe svůj sentimentální podzemní svět v knihách „Stříbrné město“ (1910) a „Šachta“ (1927). „Stříbrné město“ je vůbec jedním z prvních románů na hornické motivy v české literatuře a byl v roce 1912 vyznamenán Turkovou literární cenou. Ač poté Vyskočil napsal za svůj život desítky knih, žádná z nich nedosáhla úrovně dvou výše zmiňovaných.
Příbramský rodák Quido Maria Vyskočil, básník stříbrných hor, zemřel v Praze 14. srpna 1969.
…ale já, častěji než jindy sestupuji s paprskem klouzajícím po rozhoupaném lanu do hlubinatého svého království, pro tajemné zkazky hornického lidu…
…já, kraje Horymírova bard první, snad a poslední…